V románu RANHOJIČ nám chlapec, ROBERT JEREMY COLE, od svých devíti let sirotek, velmi poutavě začíná vyprávět svůj život v Londýně jedenáctého století. První část popisuje začátek Robertova samostatného putování na tomto drsném světě a jeho každodenní boj o přežití. Přece jen to však zatím nevypadá, že by autor měl ambice se tímto příběhem přiřadit k tomu nejlepšímu, co si v tomto žánru můžeme přečíst (Waltari, Loukotková, ..). … V devatenácti letech je Robert (znovu) na tomto divným světě (stejně tenkrát jako dnes) úplně sám a přes to (nebo právě proto) má tu sílu jít přes všechny další překážky za svým cílem a ideálem. Začíná druhá část tohoto rozsáhlého románu a Robertova DLOUHÁ CESTA z Londýna až do Perského Isfahánu. Během dvouletého putování středověkou Evropou vás toto vyprávění zcela pohltí (...“Před tebou leží nebezpečná země. Říká se, že v Čechách člověk nepozná, má-li co do činění s bandity, nebo s námezdními vojáky místní šlechty. Abys projel takovou zemí bez újmy, musíš vyhledat společnost druhých.”..). … tisíc let a pořád je to stejný … . Je jen škoda, že kniha neobsahuje žádné historické mapky, alespoň pro cestu z Cařihradu dál na východ. Konečně se Robert dostane do Isfáhánu, kde je proslulý lékař Ibn Síná ale i šáh al-Džúzdžání a tak velký příběh rozhodně nekončí (mocenské boje, mor, válečné výpravy do Indie, ale třeba i jen spousta krásných zážitků s kamarády, třeba ten, jak Karim vyhrál dlouhý vyčerpávající závod chátir. Gordonův Ranhojič si 80% určitě zaslouží a já se musím podívat po dalších románech autora.