Brno, můj amarcord; Hmatat až k temnotě; Brno, můj amarcord v čase zatmění

Vojtěch Jestřáb, vysokoškolský pedagog, básník, spisovatel, překladatel, koncerenciér a kulturní pořadatel by se letos (2012) dožil 90 let.

Pokud jsem celé svoje studijní léta (nejvíc v osmdesátých letech) opravdu něco nesnášel, tak to byli kromě všech bolševiků obecně, konkrétně i různí marxisti, socani a podobně orientovaní učitelé. Vojtěcha Jestřába, vysokoškolského pedagoga z brněnské fildy, VUT a JAMU, k nim nelze nezařadit. A v devadesátých letech, kdy Vojtěch Jestřáb, jako sedmdesátník, začal psát svoje “amarcody”, jsem byl ještě zcela pohlcen svoji “liberárně-konzervativní” světopravdou, abych měl zájem se s autorem a/nebo jeho dílem seznámit - moje chyba!!
Vojtěch Jestřáb, který na vlastní oči viděl Masaryka, Hitlera i Gottwalda, po roce 68 vyloučený ze strany, ve svých pamětech fascinujícím způsobem a otevřeně komentuje to šílené dvacáté století i svoje vlastní životní osudy i peripetie.
Vojtěch Jestřáb je vynikajícím průvodcem zejména brněnského literárního, společenského a kulturního života v dobách Protektorátu i normalizace. Velmi cenné, ale zdá se bohužel zatím nedoceněné, je jeho svědectví o českoněmeckém soužití v časech 1. republiky i po 2. světové válce. Jsem moc rád, že jsem tyto poklady nakonec (a stejně jako autor zcela vyléčený ze všech světonázorů) vyhrabal ze svojí knihovny a určitě jim dávám plný počet bodů. Nakonec jedna historka dodnes prý tradovaná v literárních kruzích o tom, jak Vojtěch Jestřáb, velký životní kamarád Milana Kundery a svědek na jeho svatbě si vyměnil těsně před vlastním obřadem s ženichem místo a (zřejmě i občanský průkaz,) a Kunderovo manželství je tak de facto neplatné... :-)