グローバル ロボティクス 株価 金メダル 値段 金の価格 決まり方 [url=https://ja.naraparts.de/1/468/1/]外国為替 先物取引 金メダル 値段 楽天 楽天 楽天[/url] 外国為替 先物取引 金メダル 値段 楽天 楽天 楽天

Doporučuji!!Nejlepší knížky!

Darren Shan napsal upíří ságu. Zatím jsem přečetla jen dva díly ale všichni si to moc chválí :) mě osobně se to také tak moc líbí. Vlastně se to tak skvěle čte. DOPORUČUJU!!!

První kniha se jmenuje Madame Okta a ta druhá je upírův pomocník


dohromady má sága dvanáct knih :)

# Román LUCEMBURSKÁ ZAHRADA od MICHALA AJVAZE, je útlá knížečka a navíc kniha roku 2011, ale mě dalo dost zabrat, abych jí vůbec dočetl - nevím, prostě když to nejde, tak to nejde - 60%.
# ZLODĚJKA KNIH od MARKUSE ZUSAKA se mi líbila moc, a tak jsem sáhl i po jeho dříve napsaném románu POSEL, ale bohužel tato kniha už pro mě asi není, možná před 25ti lety - 60%.
# HISTORICKÉ ROMÁNY NOAHA GORDONA jsou přímočaře zaměřeny na příběh, ale poctivě odpracované a až do konce Vás nenechají vydechnout. Jeho RANHOJIČ i ŠAMAN jsou jednoznačně skvělé - 80%.
# VLADIMÍR SOROKIN je prostě moje krevní skupiny, a i od románu TŘICÁTÁ MARININA LÁSKA jsem dostal přesně to, co jsem čekal - 100%.
#Nejvíc miluju, když mě něco mile překvapí. Podařilo se to románu MILOSTNÝ DOPIS KLÍNOVÝM PÍSMEM. TOMÁŠ ZMEŠKAL je skoro můj ročník, vím o čem píše, a dělá to sakramensky dobře - 100%.

Není to naše zásluha, ale jen štěstí, že naši generaci něco takového zatím nepotkalo, .. a le jednadvacáté století je teprve na začátku, krize a chudoba se rozrůstá a prohlubuje, lidská práva už zase nemají žádnou hodnotu. Dorůstají nové generace mladých lidí, kteří stejně jako mladý Rudolf Hoess budou jen po právu hledat svoji důstojnou, smysluplnou cestu v nových podmínkách, ....
https://zpravy.idnes.cz/vaclav-klaus-c9e-/domaci.aspx?c=A120927_213218_domaci_zt
https://www.blisty.cz/art/65196.html

Brno, můj amarcord; Hmatat až k temnotě; Brno, můj amarcord v čase zatmění

Vojtěch Jestřáb, vysokoškolský pedagog, básník, spisovatel, překladatel, koncerenciér a kulturní pořadatel by se letos (2012) dožil 90 let.

Pokud jsem celé svoje studijní léta (nejvíc v osmdesátých letech) opravdu něco nesnášel, tak to byli kromě všech bolševiků obecně, konkrétně i různí marxisti, socani a podobně orientovaní učitelé. Vojtěcha Jestřába, vysokoškolského pedagoga z brněnské fildy, VUT a JAMU, k nim nelze nezařadit. A v devadesátých letech, kdy Vojtěch Jestřáb, jako sedmdesátník, začal psát svoje “amarcody”, jsem byl ještě zcela pohlcen svoji “liberárně-konzervativní” světopravdou, abych měl zájem se s autorem a/nebo jeho dílem seznámit - moje chyba!!
Vojtěch Jestřáb, který na vlastní oči viděl Masaryka, Hitlera i Gottwalda, po roce 68 vyloučený ze strany, ve svých pamětech fascinujícím způsobem a otevřeně komentuje to šílené dvacáté století i svoje vlastní životní osudy i peripetie.
Vojtěch Jestřáb je vynikajícím průvodcem zejména brněnského literárního, společenského a kulturního života v dobách Protektorátu i normalizace. Velmi cenné, ale zdá se bohužel zatím nedoceněné, je jeho svědectví o českoněmeckém soužití v časech 1. republiky i po 2. světové válce. Jsem moc rád, že jsem tyto poklady nakonec (a stejně jako autor zcela vyléčený ze všech světonázorů) vyhrabal ze svojí knihovny a určitě jim dávám plný počet bodů. Nakonec jedna historka dodnes prý tradovaná v literárních kruzích o tom, jak Vojtěch Jestřáb, velký životní kamarád Milana Kundery a svědek na jeho svatbě si vyměnil těsně před vlastním obřadem s ženichem místo a (zřejmě i občanský průkaz,) a Kunderovo manželství je tak de facto neplatné... :-)

Taky já jsem z toho města, kde tisíc let vedle žily tři velké skupiny občanů - ČEŠI, NĚMCI A ŽIDÉ, ... dnes je všechno jinak. Když jsem mnohá ta místa, kde postavy těchto knížek tenkrát žili i pracovali poprvé před lety navšťívil i já, měl jsem srdce ještě plné ideálů. Nevím, zda by nějak moje tehdejší naivní představy o mých spoluobčanech změnilo, pokud bych tyto skvělé knihy četl již tenkrát. O to víc si však obě knížky vychutnávám nyní. Benedict Lambert se na tento svět dívá, byť jako trpaslík, určitě správně a s velkým nadhledem. Musím se jít také znovu podívat do vily Tugendhat. Právě proběhlá rekonstrukce vily prý měla přísně respektovat historickou čistotu, jsem zvědavý, zda se zachoval i slavný otisk na skle okna hlavního pokoje ... . Hodnocení: určitě alespoň 80%, ale já su taky z Brynclu a na ty naše geny kemo nemáš, tož dám kilo.

V románu RANHOJIČ nám chlapec, ROBERT JEREMY COLE, od svých devíti let sirotek, velmi poutavě začíná vyprávět svůj život v Londýně jedenáctého století. První část popisuje začátek Robertova samostatného putování na tomto drsném světě a jeho každodenní boj o přežití. Přece jen to však zatím nevypadá, že by autor měl ambice se tímto příběhem přiřadit k tomu nejlepšímu, co si v tomto žánru můžeme přečíst (Waltari, Loukotková, ..). … V devatenácti letech je Robert (znovu) na tomto divným světě (stejně tenkrát jako dnes) úplně sám a přes to (nebo právě proto) má tu sílu jít přes všechny další překážky za svým cílem a ideálem. Začíná druhá část tohoto rozsáhlého románu a Robertova DLOUHÁ CESTA z Londýna až do Perského Isfahánu. Během dvouletého putování středověkou Evropou vás toto vyprávění zcela pohltí (...“Před tebou leží nebezpečná země. Říká se, že v Čechách člověk nepozná, má-li co do činění s bandity, nebo s námezdními vojáky místní šlechty. Abys projel takovou zemí bez újmy, musíš vyhledat společnost druhých.”..). … tisíc let a pořád je to stejný … . Je jen škoda, že kniha neobsahuje žádné historické mapky, alespoň pro cestu z Cařihradu dál na východ. Konečně se Robert dostane do Isfáhánu, kde je proslulý lékař Ibn Síná ale i šáh al-Džúzdžání a tak velký příběh rozhodně nekončí (mocenské boje, mor, válečné výpravy do Indie, ale třeba i jen spousta krásných zážitků s kamarády, třeba ten, jak Karim vyhrál dlouhý vyčerpávající závod chátir. Gordonův Ranhojič si 80% určitě zaslouží a já se musím podívat po dalších románech autora.

Předchozí dva tituly autora zvedly laťku hodně vysoko a tak dávám 80%. 100% bych dal určitě za výborný nápad, za skvěle vykreslené příběhy všech zúčastněných rodin (v Rusku, Walesu, Americe i Německu) i dalších osob. Děj se odehrává ve zlomových letech začátku 2O.století a tak lze předpokládat, že zde každý z nás bude při četbě promítat i svoje vlastní politické názory a preference, ale tady od samého počátku nemáte žádnou šanci, ti „proletáři všech zemí“ vás prostě mají na své straně a vám to překvapivě vůbec nevadí. V každém případě číst tuto knihu před 25 lety na gymplu v hodině dějepisu, to by byla bomba. 100% nedám pouze z toho důvodu, že přece jen Follett umí svoje řemeslo až moc dobře a občas na vás vedle skvělého autora vykoukne i obchodník, který vám chce něco prodat (třeba I.Falcones by se takto asi nikdy nepodbízel). A nebo snad už autorovi nestačí napsat novou VOJNU A MÍR, ale chce mít nejlepší velkofilm o 20tém století (hollywoodský, oskarový – vždyť kdo by si zde nechtěl zahrát presidenta Wilsona, krále Jiřího V., maršála Hindenburga, Lenina, Trockého, ..)?. Po filmovém neúspěchu skvělých PÍLÍŘŮ ZEMĚ bere zřejmě autor věci od počátku do svých (šikovných) rukou a píše spíše superscénář budoucí filmové ságy. Tomu odpovídají i použité výrazové prostředky, zaměřené spíše na scény, než na nějakou literární hloubku. To je ten důvod, proč jsou zde třeba těžké bitevní zteče (včetně střev namotaných na bodácích a bojových plynů tak, jak je známe třeba od Remarguea) pojaty tak málo emotivně a spíše minimalisticky? Co se týká erotických scén, tipuji, že ve filmu určitě uvidíme lady Maud s Walterem von Ulrich v divadelní lóži a Olgu Vjalovovou a Lvem Peškovem na zadním sedadle Cadillacu.
Autor prostě musí počítat s tím, že takové silné protiválečné téma vyvolá vzpomínky na těžko překonatelné díla 20. století, např. NA ZÁPADNÍ FRONTĚ KLID, ČAS ŽÍT ČAS UMÍRAT, NAZÍ A MRTVÍ, atd.
Ale přes to všechno, stejně se už těším na pokračování … píše se rok 1923 a Adolf Hitler zatím sedí ve vězení …